Jak se zbavit starostí?

Jak se zbavit starostí?

  • WpView
    GELESEN 83
  • WpVote
    Stimmen 8
  • WpPart
    Teile 9
WpMetadataReadAbgeschlossene Geschichte Mi., Aug. 19, 2020
Každého něco trápí. V této knize vám nabízím otevření problémů, aby jste se i vy mohli na svět začít dívat hezčíma očima. Ne každý musí upadnout do depresí, nebo chodit k psychologovi. Jde to i jinak. Tyto slova jsou zkrácení mouder z knihy: jak se zbavit starostí a začít žít.
Public Domain
#339
strach
WpChevronRight
Werde Teil der größten Geschichtenerzähler-CommunityErhalte personalisierte Geschichtenempfehlungen, speichere deine Favoriten in deiner Bibliothek und kommentiere und stimme ab, um deine Community zu vergrößern.
Illustration

Vielleicht gefällt dir auch

  • Jeden den v Moskvě
  • Felixovy moudra
  • I would never fall in love w him.
  • Já
  • shifting realities | cz
  • Problémy fanoušků BTS
  •  { hello bitches  }mın yonge✔︎end
  • extra ZAJÍMAVOSTI
  • Začít věřit
  • Reign [Království] - seriál vs skutečnost

Jeden den v Moskvě je moje první kniha. Začal jsem ji psát když mi bylo devatenáct. Psal jsem ji z části přímo v Moskvě, kde jsem žil od roku 2022 do roku 2024 jako student a syn diplomata. Pro knihu jsem vytvořil vlastní strukturu: jeden den sestavený z několika let. Ráno, škola, odpoledne, večer. Každá část čerpá z různých období, různých vzpomínek, různých nálad. Tahle struktura mi umožnila psát o Moskvě jako o městě, které se neustále mění a zároveň zůstává pořád stejné. Každý den vypadá totožně a přitom je plný věcí pod povrchem, na které si normálně zvykat nemáte. Žil jsem na české ambasádě, chodil do mezinárodní školy s dětmi oligarchů a diplomatů, jezdil každý den metrem přes centrum města. Z okna jsem viděl demonstrace, z televize útok na Kreml dronem, ve školní třídy globus s přemalovanými hranicemi Ukrajiny. Byl jsem v Moskvě cizinec, ale také někdo, kdo tam bydlel, kdo měl oblíbená místa, chodil do hospod s kamarády a balil spolužačky. Pnutí mezi normálním životem a tím co se odehrává kolem, je hlavním tématem knihy. Nepřicházím s velkým odhalením nebo závěrem. Jde mi o konkrétní scény a zážitky: tádžický holič co vypráví o jezerech Pamíru a hned po mně stříhá mladého vojáka se slevou za speciální operaci. Spolužačka která maluje na cihly balkonu v Chimkách moře a slunečnice. Kluk na semaforu, který se ptá jestli mi teroristický útok v Crocusu přijde divný, a já říkám že nevím. Píšu hovorově, s humorem, bez falešné naděje či moralizování. Mamčiny komentáře v kurzívě jsou součástí textu a představují odlišný pohled na stejná místa. Věřím, že tato kniha nabízí pohled na válečné Rusko který v české literatuře chybí. Ne z perspektivy novináře ani historika, ale osmnáctiletého kluka, který tam prostě žil.

Mehr Details
WpActionLinkInhaltsrichtlinien