Hříchy králů

Kouzel neznalý Tenesar, Akolos plný magie. Dvě království ve válce meče a světla. A dva princové. Zcela odlišní, a přece si tak podobní. Oba zrozeni pro korunu, kterou jim osud nepřisoudil. A když akoloští vojáci unáší tenesarského prince, člověk se setkává s bytostmi, jejichž žilami proudí měsíční jas. A také s nejstarším synem krále Akolosu, při jehož zrození měsíc ustoupil za mraky a hvězdy odvrátily tvář. S mladíkem, kterého stvořila sama temnota.

Byl jsi nedosažitelný, že, otče? Nedosažitelný - dokud na tebe nedosáhli. Nezranitelný - dokud tě nezranili. Ty jsi nevedl boj s nimi, ale sám se sebou. Muž toužící po moci, kterou nemohl mít. Nestačilo ti království, nestačil jsem ti já, nestačila sestra. Musel jsi mít víc. To tě dostatečně nevarovaly legendy o zemi za kopci? Proč jen jsi je musel přejít? Proč jsi musel začít válku s neznámými? Odemkl jsi truhlici, kterou už nelze zamknout. Nenašel jsi ale poklad, jen zvuk řinčící oceli, železitý pach krve a magii, o jejíž existenci jsi pochyboval.
Otče, co když ta krev v truhlici bude i má?