Summoti

,, Když nepohnu nebem, donutím vyjít peklo."
,,Z nenávisti se stala láska."
Jsem May a poštvala jsem proti sobě Boha i Lucifera a bohužel nejen proti sobě, ale hlavně proti Danielovi, klukovi, který mě vlastně dělá ze života peklo.
Nejdřív to byl trest spíš pro mě, celý ten život, do kterého mě za mou drzost shodili.
Jenže já se zamilovala, do kluka, co mě nenáviděl a on se zamiloval do holky, co ho nesnášela.
Z nenávisti se stala láska, jenže tohle není pohádka ale realita.

A přesně proto teď běžím hlava nehlava po nemocničním oddělení a vyběhávám nekonečné schody do pater nademnou, tam kam mě zavolali.
Téměř vykašlávám plíce, když s divoce bušícím srdcem zastavuji na velké chodbě se spoustou pokojů a prosklených oken a nevnímám bolest vlastní hlavy a černé fleky, které před mýma očima nabírají na síle.
Vím, že se o mě pokouší další panický záchvat, takový, jaký jsem už dlouho neměla.
Nejradši bych křičela a svezla se na kolena a brečela, jelikož ta bolest v srdci je až moc intenzivní a až moc skutečná.

Do mozku a srdce se mi vyrývá jasný černý nápis na ceduli nademnou a taky na recepčním stole.
Vlastně na dveřích všech pokojů je to samé slovo, jen s obměnami.

Nakonec nakouknu do jednoho velkého skleněného okna a nad scénou, kterou vidím, se zoufale rozpláču.

Začíná mi být špatně, neboť jsem právě doběhla na Onkologii.