Smrt jménem Pervitin

Přiznat sama sobě, že mám problém, že jsem vlastně závislá na perníku, bylo to nejtěžší, co jsem si kdy musela připustit a přiznat. Najednou jsem zjistila že mám celkem problém. Tenkrát na sqvotě jsem jen tak sfetovaná seděla na hnusný smradlavý matraci a do svého deníku jsem si napsala jednu poznámku. - ,, jsem prázdná, žádný světlo ve mě nenajdeš, jenom tmu, ve který se snadno můžeš ztratit. Tolik bolesti, zla a temnoty se ve mě ukrývá, že jsem už bolest zapomněla vnímat. Jako bych už neměla city. Díky drogám jsem vlastně ztratila všechno na čem mi záleželo a co jsem měla opravdu ráda. "