Divoký

Jestli jsou draci zlí nebo ne, se vedou diskuze už několik staletí, a přestože je většina nakloněná té první možnosti, lidé se s draky spojují každý den, a každý den se pokouší o nová a nová dračí města, ve kterých by draci a jezdci žili spolu bok po boku bez zbytečného strachu z nenávisti a pomsty lidí a jiných ras. A i přes všechnu tu snahu zůstává dračí město pouze jedno: Derew, které postavili jezdci před dávnými a dávnými věky. Město, v němž sídlí pětice nejstarších, nejmocnějších a nejmoudřejších draků a jejich jezdců, kteří odtama vládnou a řídí vše mimo dračí město. A i přes nesouhlas a nelibost většiny obyvatel světa, vysílají každé dva roky své Posly, aby našli další, kteří mají v listu Osudu napsáno pouto s drakem a spřízněnost s dračí říší, většiny opovrhovanou. Kolik nepřátel si ovšem Derew a jeho obyvatelé stihli za ta staletí vzestupu a pak na vrcholu, udělat?

***
Estear zakopla o šedý kámen, který lemoval cestu, po níž šla, když uviděla v tmavém stínu za rohem v tiché uličce ty dračí zelené oči posazené v lidském obličeji. Viděla jejich majitele, jak tiše a bezhlučně klouže nepozorován ze stínu do stínu. Polkla. Ještě si pamatovala na příběhu o dračím lidu, který se dělil podle barvy dračích očí. Fialové oči měli vládci, červené oči měli bojovníci, modré lovci, žluté sběrači, což byli ti, kteří obstarávali potraviny a zásobovali Derew, bílé zdravotníci, růžové řemeslníci a zelené Poslové, kteří hledali příslušníky dračího lidu a přiváděli je do Derewu. Estear okamžitě odvrátila oči a zadoufala, že jí nezahlédl. Posel měl tmavý plášť a muž s tmavým pláštěm jí už nějakou dobu sledoval, jak si nyní uvědomila. Ve chvíli, kdy jí to napadlo, někdo jí hrubě zacpal pusu a odtáhl z kamenné cesty do ticha a tmavých stínů.