Láska prochází žaludkem

Být upír není takové, jak si mnozí z vás myslí. Neznamená to jen nekonečnou svobodu a oproštění od plynutí času, znamená to také vstup do světa, který má svá pravidla, jejichž porušení rozhodně nekončí jen vězením.

Eliáš trávil roky sám, vyhýbaje se lidem, kteří mu připomínali pouze to, o co sám už dávno přišel. Raději trávil čas se svým klanem či květinami. Ty mu dokázaly tiše naslouchat, pochmurné dny projasnily svou krásou a bolest utišily sladkou vůní.
Jednoho dne však stvořil nového upíra a porušil tím pravidla. Nenásledoval však hrůzný trest, který všichni očekávali, nýbrž mu byla udělena milost a on i se svým svěřencem zůstali naživu. To vyvolalo u některých upírů nevoli a vztek. Jejich touha po pomstě mu začala značně znepříjemňovat život a ještě horším se to stalo ve chvíli, kdy se do jeho života připletl chlapec, jehož lesk v očích, úsměv a vášeň, se kterou pohlížel na to, co naplňovalo jeho pochmurné dny a život, ho okouzlila. Zájem, který spolu sdíleli, tlukot srdce, jež se mu ozýval v uších, a zvonivý smích nedokázal dostat z hlavy. Pohled jasných očí se mu vracel ve snech a nutil ho k úsměvu.

Byl tu však jeden problém - onen chlapec... byl člověk.