„Je nádhernej, co?" Combeferre sebou cukl. Podíval se na Grantaira, který se stále díval kamsi do prázdna. I tak viděl, jak se jeho oči lesknou něčím, co u něj ještě neviděl. Zmatenost? Smutek? Osamělost? Ten pohled se mu nelíbil. Až moc mu připomínal sebe. Takhle vypadal pokaždé, když se podíval do zrcadla a myslel na Enjolrase. Combeferre se najednou zasmál. Jeho nádherný, hrdelní smích se roznesl tichem. Zakroutil hlavou, odhodil kus cigarety na zem, zašlápl ji a rukou naznačil, že chce další. „Jak dlouho?"All Rights Reserved