V mladším věku nebyl schopný vyjádřit, co jsou tyhle halucinace zač. Měl jen hrozný strach, takže když přeruší braní léků, začne panikařit.
Ten strach a děs přetrvávají dodnes.
Ale tentokrát, teprve když se uklidnil, si uvědomil, že to, co viděl, opravdu nejsou klamné stíny. A ani to neznamená, že má něco s očima.
Podíval se dolů a viděl jednorázový kelímek, který lékařka použila, aby mu do něj nalila vodu. Viděl víc než jen pouhý kelímek vody.
V kelímku je spousta malinkých molekul vody. Ve fyzice i chemii je velmi dobrý, mozek mu automaticky simuluje molekulární obraz.
Pomalu pozvedne kelímek, dokonce je možné ze stupně čistoty vody v kelímku vydedukovat ještě více věcí.
Například čirost, zdroj a také, zda obsahuje minerály.
Když tohle Wu Pchan-čching viděla, nemohla si pomoct. Měla určité obavy. Přišel sem nějaký blázen? Nebo je to idiot?
Co je na kelímku vody tak krásného?
Čchen Tungovo periferní vidění přirozeně zachytilo lékařku stojící před ním. Z jejího výrazu dokáže vyvodit, co si myslí.
Takže aniž by čekal, až promluví, Čchen Tung se chopil iniciativy a řekl: „Jsem nemocný!"
__________________________________________________________________________________
Tato kniha využívá kriminálního napětí jako pojítka pro rozvinutí řady vzájemně propojených příběhů, ze kterých vám budou hrůzou vstávat vlasy na hlavě.
__________________________________________________________________________________
Nejedná se o můj příběh, ale jde o můj překlad čínské online novely. Originál zde: https://book.qidian.com/info/1014020835.
Ne nadarmo se říká, že osud může zasáhnout kdy se mu zachce, a že se člověk dost často ocitne prostě jen ve špatnou chvíli na špatném místě.
Jeanine Deatrayové se stalo to samé a tak se ocitla na hraběcím panství, plném vampýrů, které nenávidí. Nebo by měla nenávidět.
A jednoho z nich, dědice, si musí vzít. Jenže tohle všechno je teprve začátek...