V Jeho Zajetí

Měla bych se bát, měly by se mi klepat kolena a v očích mě štípat zadržované slzy, ale já se nebála stála jsem tam a nehodlala jsem mu dopřát pocit vítězství. Byla jsem sama a on to věděl, bylo jasné, že jsem prohrála, ale něco zvráceného ho přitahovalo na tom, že bojuji.

Jeho hebká kůže se dotkla mé tváře,"budeš má," řekl a oba jsme věděli, že je to pravda. "Nikdy," zalhala jsem, přestože jsem znala konec téhle pohádky, budeme svoji. Byl takový kousíček ode mě a já si přála cítit jeho rty na svých, už nebylo cesty zpět a oba jsme to věděli.

"Dobré ráno,Sněhurko," probudil mě cizí hlas. Nevěděla jsem, kolik hodin uplynulo, neznala jsem místo, kde jsem se probudila. Jediné co si pamatuji je blikání světýlka nouzového východu a ty oči a pak ten sen.