,,Marguite. To je krásné jméno. Ve francouštině sedmikráska, ne?" řekla lámanou francouštinou a mezi prsty střídavě stínila a propouštěla polední slunce, tak že její obličej tančil stínovým divadlem. Tráva ji jemně hladila vlasy.
,, Ne. Marguerite znamená sedmikráska. Já neznamenám nic. Nic to neznamená." odpověděla jsem, ne naštvaně jak obvykle bych reagovala, spíš nezaujatě.
,, A jak to? Jakto, že nejsi Sedmikráska?" otočila se na mě.
Pokrčila jsem rameny. Nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlela. Dál jsem jen koukala na mraky a otázku nechala odvést spolu s oblohou a časem.
Anně rodiče domluví sňatek s hrabětem. To je ale asi to jediné, co o něm Anna ví, že je hrabě. Nikdy ho neviděla, nikdy s ním nemluvila a řeči o jeho osobě nejsou zrovna nijak kladné. Má jejich manželství šanci? Dokáže se Anna zamilovat do muže, který se neuráčil dorazit ani na vlastní svatbu? A co teprve on do ní?