Pod lidskou kůží

V noci se ven nevychází.

To bylo pravidlo, které jsme v naší vesnici všichni znali už od dětství. Nesměli jsme ho porušit, protože by nás to mohlo stát život. A proč? V noci se totiž ulicemi proháněly stvůry. Obrovské, krvelačné příšery, které podle legend zabily každého, kdo se opovážil vyjít do světla luny.

Jednoho dne se ale do naší vesnice přestěhoval chlapec, který všechno změnil. Jeho zvědavost, touha zjistit víc, odhodlání a vytrvalost ho přiměly pravidlo porušit. Ještě, že jsem tam tehdy byl, nebýt mě, zemřel by. I když... To, co se mu stalo, bylo možná i horší. Kéž bych tehdy přišel dřív. Kéž by byly mé tlapy rychlejší. Kéž bych ten pach ucítil dřív. Kéž by...