Mezi kouzelníky se rádo vypráví, že smrtijedi neumí vyčarovat patrona, protože jsou jejich duše skrz na skrz černé a prohnilé. Prý nemají šťastné vzpomínky, ke kterým by se mohli upínat.
Jak moc hloupý a naivní musí být člověk, aby tomu věřil?
V žilách nám koluje krev, srdce buší v pravidelném rytmu, plíce se plní kyslíkem. Dokážeme se smát i plakat, máme svoje vlastní rodiny, scházíme se s přáteli a umíme dokonce i milovat. Stejně hluboce a oddaně jako kdokoliv jiný. Jediným rozdílem, který nás odlišuje od ostatních, je víra v jiné ideály, za které jsme ochotni bojovat i umírat. Nic víc. Nic míň.
Tohle ale není příběh o Pánovi zla. Je to hold vzdaný přátelství, oddanosti a lásce, které vedou naše kroky na cestě životem, až dokud smrt neotevře svou náruč a my ji nevyjdeme vstříc.
Postavy i svět patří J.K. Rowlingové. Příběh není psán za účelem zisku. NaNoWriMo challenge!