Plamen vzpomínek

Upozornění: Zde se nacházejí tří díly z dvanácti, zbytek najdete na antilinypribehy.estranky.cz.

On šel za mnou. Nebylo mi příjemné, že viděl, jak pláču, ale jemu to zřejmě bylo jedno. Zastavil jsem se, protože už nemělo smysl jít dále. Obrátil jsem se nazpět k plamenům a hleděl na tančící oheň, ale nevrátil se k němu. Procházela mnou mohutná vlna úzkosti a příliš nepomáhalo, že na mě můj kamarád upřeně hleděl.
„Bude to v pohodě," hlesl.
Suše jsem se zasmál. „Ne, nebude. Je to jako... Jako ty plameny. Vím, jak debilně to zní, ale pořád to bude uvnitř a bude mě to sžírat a nikdy to neuhasím. Vím, že o nic nejde, ale moje minulost se nedá zapomenout."
„Ale ty to jednou zvládneš překonat natolik, abys..."
„Nech si ty motivační řeči," odbyl jsem ho. „Už na to nemám. Bylo by lepší to všechno prostě ukončit." Viděl jsem jeho vyděšený pohled. „Ne, nemyslím to, že se zabiju."
„Ukončit tuhle cestu? Jyrki, zvládl ses vyrovnat s tou kletbou, s tím, že dostáváme věštby od toho dědka, přežil jsi pád do ledovýho jezera, málem nás sežral..."
Chtěl jsem ho nechat vymluvit se, abych oddálil chvíli, kdy mu budu muset odpovědět, ale už mě rozčiloval ten výčet všeho, co jsme prožili. „Ne. Za těmi šamany dojdeme. Už kvůli Taimi." Podíval jsem se na místo, kde bělovláska seděla.
„Tak o co sakra jde?"
„O nic. Prostě sám se sebou neumím žít, ale to víš." Zamířil jsem za svými psy, kteří se mi alespoň nesnažili pomáhat ve chvílích, kdy mi to nic nepřinášelo.

Jedná se o adventní kalendář. Za nádherný cover děkuji @AndrewDareon. Za betaci prvního dílu nebo jeho části jsem nesmírně vděčná @radobyspisovatelka, @Grennyx a @RaSoKim.

Varování: V příběhu se občas vyskytují vulgarismy, byť ne ve velkém množství. Také se tady objevují scény, které by nemusely být příjemné každému, a na které upozorní