Sestra Detektivů

Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přibližoval s každým mým krokem. Bezradně jsem zaklela, když se přede mnou objevila slepá ulička. Prudce jsem se otočila zpátky. Ve východu z uličky už stáli tři muži se zlověstnými výrazy ve tvářích. Začala jsem pomalu couvat až jsem zády narazila na studenou zeď. Proč já mám takovou smůlu?! S čirou hrůzou v očích jsem pozorovala blížící se muže. Co s námi chtějí udělat? Pomyslela jsem si zoufale a rozhlédla se okolo sebe. Nikde nebyla žádná cesta k úniku. Zahnala jsem se sama do pasti.

,,Tak si myslím, že už jsme si dohráli. Teď půjdeš s náma hezky zpátky za tvým bratříčkem a o nic se nepokoušej, je to jasný?" oznámil mi nejbližší muž a chytl mě pevně za předloktí. Bolestně jsem sykla a škubla rukou.

,,Ani to nezkoušej ty malá mrcho," vyprskl a vlepil mi facku. Vzlykla jsem a druhou ruku si přitiskla na tvář.