Coffie silence /TodoDeku/

Šel jsem po ulici a ledově se koukl na každého, kdo o mě jen okem zavadil. Nepotřeboval jsem pozornost. Té jsem si dneska užil až moc. Potřebuji místo, kde se můžu na chvíli oddechnout a uklidnit, abych nemusel myslet na toho arogantního chlapa nazývající se mým otcem.

Na rohu ulice jsem si všiml zapadlé kavárničky a rychle do ní vešel. Všichni se na mě podívali, protože jsem svým rychlím příchodem narušil pohodovou atmosféru kavárny. Když zjistili, že se nic zvláštního neděje, všichni si znova začali hledět svého.

Až na něho.
Na kluka se zelenýma očima, rozvířenými vlasy a vřelým úsměvem, který stál za pultem kavárny.
Na němého kluka se kterým jsem se cítil líp, než s ostatními lidmi.
Až na kluka co mi změnil život.