KISSABLE

Život podobný a přesto jiný, než ho známe. Život v paralelním vesmíru.

Konečně jsme si sedli a mohli vydechnout. Ani jeden z nás nevěděl co říct. Prudké nádechy mi zabraňovaly pořádně dýchat. Naštěstí si toho všiml.
„Musíš se uklidnit!" Popadl mě za ramena a držel mě. Přitiskl si mě k hrudi. Nebyla jsem schopná slova. Takže celá naše země je lež? Naše životy, naše všechno!
„Co teď budeme dělat?" zeptala jsem se.
„Vrátíme se. Budeme dělat, že je všechno v pořádku!"
„To přece nejde! Musíme to někomu říct!"
„Musíme si to promyslet. Nesmíme to nikomu říct. Ne teď. Slibuješ?" zašeptal. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.
„Slibuju!" Náhle jsem zase začala cítit všechny ty pocity. Myslím, že na tom byl stejně. Vlastně jsme spolu od té hádky nemluvili. Věřím mu. Miluju ho. Teď to vím.
Najednou se to nečekaně stalo. Své rty přitiskl na ty mé a já se začala cítit kompletně v pořádku. Ruce omotal kolem mého pasu- tím si mě přitiskl. Byla jsem ráda, že se mi z hlavy konečně vymazal ten odporný obrázek.