Kouzlo staré knihovničky

Knihovnička pokrytá prachem. Police, padající a rozpadající se jedna na druhou. Mraky knih, staré i nové, roztrhané i slepené. A ta vůně... kouzelná, stará vůně, jež je něčím víc než jen pouhou vůní...
To vše znamená pro Miu víc, než by si kdokoliv dokázal pomyslet. Co se skrývá pod tím prachem, k čemu slouží ty mraky starých knih? Proč je knihovnička tak speciální? Co ukývá?
To neví nikdo... nikdo, až na jednu velice obyčejnou dívku.

Abyste si nemysleli- tohle není žádný nový sáhodlouhý román, jen velice kraťoučká povídka, kterou jsem psala do slohové části češtinářské olympiády. Nečekejte nic velikého ani hodně promakaného, na vymyšlení i sepsání jsem měla necelou hodinu a ještě jsem se musela hlídat, abych se vešla do maximálního limitu (stejně jsem se nevešla, ale naštěstí to nikomu nevadí :D). Zkrátka už neumím psát krátké příběhy, no :D Téma bylo "V mojí knihovničce nesmí chybět" a protože nejradši píšu příběhy, pojala jsem to trochu jiným způsobem :D
Ale i tak doufám, že se vám bude příběh líbit, mám z něj i docela radost :) Díky němu (a mluvnické části olympiády) jsem postoupila do okresního kola, tak uvidím, jak se vše vyvine. Užijte si čtení! :) ❤ ❤

(Psáno v prosinci 2020)