Life among the angels

Mé jméno je Camille Wilsonová. Byla jsem zcela obyčejná dívka. Žila jsem svůj poklidný maloměstský život, dokud nepřišla ta zpráva. Pamatuji si to naprosto přesně.

"Cam, One direction budou mít tady poblíž koncert!" Přiběhla za mnou má malá sestřička, zbožňovala je.
"To je skvělé, Niks!" Radovala jsem se s ní. Nicoole je třináct, takže rozmezí mezi námi je jen pět let, jenomže pro mě je to pořád moje malá sestřička.
"Mám už lístky! Taťka mi je koupil!" Začala tančit po pokoji, ječet a zpívat.
"Lístky? S kým tam jdeš?" Divila jsem se. Nicoole moc kamarádů nemá a kamarádek ještě méně.
"No víš.. Myslela jsem, že tam půjdu s tebou."
"Ach tak.. Tak jo. Jinak by tě stejně naši nepustili." Tohle je to nejmenší, co pro ni můžu udělat. Dát jí radost. Nicoole mě šťastně objala a pak odcupitala do svého pokoje. Sama pro sebe jsem se usmála a pokračovala v balení věcí. Chtěla jsem si vyjít na pláž a osvěžit se.

Skočila jsem do vody a plavala. V hlavě jsem měla pořád Nicoole. Chuděra. Neví, co ji čeká. Niks je vážně nemocná. Má nějakou hrozně vzácnou nemoc. Nikdo neví, kolik jí ještě zbývá času. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si nevšimla, jak daleko od břehu jsem. Chtěla jsem se obrátit a plavat zpět, když mě chytla hrozná křeč do nohy. Okamžitě jsem sebou začala cukat a doufala, že to přejde. Hystericky jsem rozhazovala rukama a volala o pomoc. Ale bolest neustávala, spíš byla ještě větší. Už jsem se neudržela na hladině. Hlava mi sklouzla pod vodu. Cítila jsem, že jsem si nalokala hodně vody. Plíce se mi stahovaly pod nedostatkem vzduchu. Teď už jsem to věděla. Nemá cenu bojovat. Jako na filmové pásce jsem si v hlavě přehrávala všechny mé zážitky. Myslí mi proběhla tvář Nicoole, matky, otce... Klesala jsem ke dnu. Oči se mi začaly přivírat až se mi zavřely úplně. A pak nebylo už nic, jenom temnota.