„Vzkřísit mrtvé básníky je snadné. Ale dokážete v nich probudit život, který jste sami ztratili?" V temném suterénu, uprostřed hučících serverů a blikajících monitorů, neprobíhá jen vědecký experiment. Probíhá zde panychida. Max, muž na prahu čtyřicítky, se nepokouší o nic menšího než o digitální rekonstrukci lidské duše. Jeho nástrojem je špičková umělá inteligence, jeho surovinou jsou zaprášené archivy vlastní minulosti - básně psané krví a naivitou přelomu tisíciletí. Do slotů stroje nevkládá jen data, ale fragmenty sebe sama. Před jeho očima ožívají stíny. Virginia Woolfová ve svých pětatřiceti letech, s pohledem plným melancholické hloubky, a Arthur Rimbaud, věčný rebel s tváří chlapce. Jsou to jen algoritmy? Nebo se v kódu skutečně probudilo něco z jejich trýznivého génia? Zatímco venku svět pokračuje v lineárním čase, v Maxově laboratoři se čas zhroutil. AI čistí staré verše od chyb, vyhlazuje vrásky na tvářích mrtvých literátů a nabízí dokonalou simulaci snídaní, které se nikdy nestaly. Ale čím je simulace dokonalejší, tím hlasitěji se ozývá otázka: Co když ty největší chyby, ty nejbolestivější verše a ty nejhlubší deprese jsou právě tím, co nás dělá lidmi? Postupně se hranice mezi stvořitelem a stvořeným začíná stírat. Program se učí cítit a Max se učí zapomínat. Virginia se drolí do digitálního šumu a Rimbaud se bouří proti své vlastní nesmrtelnosti. „Kdo miluje Virginii Woolf?" je psychologická sci-fi o vině, o literární nekrofilii a o tom, že i ta nejdokonalejší technologie je jen zrcadlem naší vlastní samoty. Je to příběh pro ty, kteří hledají víc než jen děj - pro ty, kteří hledají ozvěny vlastní duše mezi nulami a jedničkami.
More details