LIMERENCE (hs au)

"Proč to děláš?" Najednou ze mě vypadla otázka, kterou jsem měla na jazyku od doby, co jsme tady spolu poprvé seděli.

"Dělám hodně věcí zlato. Obavám se, že budeš muset být trochu konkrétnější." Řekne s dávkou ironie zatímco se z jeho růžových rtů line malý obláček kouře. A já dnes už po druhé litovala, že jsem sebou nevzala svůj polaroid, kterým bych tento pohled mohla zvěčnit.

Díky větru byly jeho kudrnaté vlasy rozcuchané snad na všechny strany a já se tak mohla doslova rozplývat pokaždé, co natáhl ruku, aby je mohl lehce prohrábnout. Z boku jsem dokonale viděla jeho dlouhé řasy a výraznou čelist, která se pohla pokaždé, co si potáhl ze své cigarety.

"Ty víš, kterou věc myslím." Odpovím potichu a nepřestávám ho pozorovat. Nad mou otázkou si povzdechne a s přivřenýma očima trochu zakloní hlavu. Vypadal, jakoby v hlavě bojoval, jestli mi odpověď dát, nebo ne.

Po pár sekundách mučivého ticha, kdy jsem si už začínala myslet, že mu nestojím ani za těch pár slov, se ale ozval jeho chraplavý hlas.

"Nemyslím si, že na tuhle otázku budu někdy schopný odpovědět sám sobě, natož tobě Shay."

Zašeptal poněkud roztřeseným hlasem, zatímco já jen zamyšleně přikývla a nic dalšího neřekla.

A tak jsme v 5 ráno seděli na střeše budovy, kouřili naši poslední cigaretu a přemýšleli, jak moc špatně na tom musíme být, když si tuhle chvíli oba užíváme.

ALL RIGHTS RESERVED @kethamine//2020