Každý máme tajemství a je jen na nás, jestli naše tajemství zůstane tajemstvím navždy. Každý máme svůj osud a náhody neexistují. Toto motto používám od jak živa. Z části mi to pomáhá přežít, ale z větší části ne. Vidím svět černo bíle? Asi ano. Vina mě sžírá a bojím se, že mě jednou pohltí a budu vidět už jen tmu. Jediný únik bylo dlouhé dřevěné prkno a vlny, ty divoké barvy modré. Ve vlnách jsem se cítila oproštěná a osvobozená, v mé mysli to bylo natolik velké místo, že mě vina nemohla najít. Však v New Yorku už moc pohledu na divoké modré barvy vln neuvidíte. Najdete zde jen černou, bílou, a pokud se díváte pozorněji šedou s menším příslibem velmi tmavě modré.