„Neboj se," zašeptal a rozběhl se se mnou mezi dav lidí.
Jak jsi to dělal? Že když jsi mi řekl ať se nebojím, tak jsem se s tebou nebála. Když jsi mi řekl, že to bude v pořádku, tak mi bylo najednou líp a měla jsem naději. Naději, věc kterou bych teď nejvíc potřebovala. Jenomže mě teď neobejmeš a neřekneš, že to bude dobrý. Všechno se mění.
...
Věděla jsem moc dobře, že jsi do mě zamilovaný, ale já to tak nikdy moc necítila. Každý večer jsem nad tebou přemýšlela, nebyla jsem zamilovaná, jen jsem přemýšlela jak ti to říct. Že bys měl hledat jinou.
...
Jedná se pouze o fikci
Svět, ve kterém práva a svoboda slabších neznamenají zhola nic.
Svět, ve kterém jsou takoví lidé majetkem.
Svět, ve kterém žiji.
Svět, ve kterém nejsem jedním z vyvolených.
▪▪▪
V příběhu se budou objevovat sprostá slova, scény 15+ a LGBTQ+ tématika.
Každý kdo s těmito věcmi má problém ať důkladně zváží čtení mého příběhu a pokud se případně rozhodne číst i tak, nedává vinu mně.
Já vás varovala.
Všem ostatním přeju pěkné čtení.
▪▪▪
Příběh není psán za účelem zisku!