Křik němých
  • Reads 113
  • Votes 28
  • Parts 8
  • Reads 113
  • Votes 28
  • Parts 8
Ongoing, First published Feb 10, 2021
„Svět, ve kterém žijeme je nespravedlivý ke každému z nás. Lidé se považují za pány tvorstva a co my?  Čím jsme tak odlišní, že si zasloužíme jejich nenávist a smrt? Tím že máme drápy? Tesáky? Šupiny nebo snad křídla? Narodili jsme se do tohoto světa s nějakým účelem a lidé nám tohle vzít nemohou. Proto říkám, ne nespravedlnosti! Ne zkorumpované vládě a policii! Ať žije svoboda! Ať žije Malis!" ~Krkavec

Nox Xlyn žil do této doby nudný a bezpečný život, jaký jen agent tajných služeb může žít. Jeho nadřízený mu ale dal nelehký úkol - infiltrovat se do nebezpečné skupiny, která ohrožuje mír v zemi a vyvolává nepokoje. Dokáže rys přechytračit krkavce?


Cover mi dělala nejúžasnější @alexcoorne 
UPOZORNĚNÍ: v příběhu se vyskytuje násilí, někdy vulgární slova a pro někoho, kdo nemá rád boyxboy to také nebude
All Rights Reserved
Sign up to add Křik němých to your library and receive updates
or
#108budoucnost
Content Guidelines
You may also like
You may also like
Slide 1 of 10
Město bez zvuku cover
Jeden svět cover
Sektor smrti ➵ Kniha 1. ✓ cover
Poslední paprsek cover
Vzlet kormorána cover
Bráško? cover
Změna karet -Chishiya,Niragi- cover
Bílá smrt (probíhá korektura) cover
HVĚZDNÁ BRÁNA NOVÝ ZAČÁTEK cover
Fénixovo proroctví✔ cover

Město bez zvuku

7 parts Ongoing

Představte si život v tichu. Představte si, že musíte téměř šeptat, že na ulicích neslyšíte výskající děti. Že když budete příliš hluční, tak vás čeká trest smrti. Miriam, její rodina a další stovky lidí v takovém městě žijí. Uslyší někdy řádný, surový hluk, jak ho známe my, nebo zůstanou 'hluší'? Zvu vás na návštěvu do Kailomu - města bez zvuku. „Slyšel jsem, že některé matky dusí svoje děti, aby byly zticha. Je to pravda?" zeptal se. Dívka přikývla. Jakoby nepřítomně poté dodala: „Je to pro jejich vlastní dobro. Kdyby nepřestala křičet, přišly by o život nejen novorozeňata, ale celé jejich rodiny. Naše město je... tichý, soukromý, nepochopený svět." „Ale... ale to je..." odmlčel se, hledajíc správný výraz popisující jeho pocity, „nelidské." „To je život. Zvykneš si na to. Nebo ne. Stejně s tím nic neuděláš," odpovědělo děvče a přitisklo si prst na rty v jednoznačnému gestu. Stáli v lese na kraji města, vzájemně si hleděli do očí a jediný zvuk, který bylo slyšet široko daleko byl lehký, šepotavý šum jarního listí.