Studenti střední školy. Roky se míjeli a o sobě nevěděli. Jejich cesty jsou však propojeny a oni se setkávají. Bude jim rok stačit na to, aby se změnili?
Ona snílek s hlavou v oblacích a nelehkým životem. On realista, žijící předepsaný život svých rodičů. Můžou tihle lidé být přáteli a možná i něco víc?
,, Promiň já nemůžu," utekla od něho. On se jen se smutným pohledem díval na dívku, kterou měl víc než rád.
,,Naše osudy jsou ve hvězdách." Její úsměv byl, jako pohlazení po duši. Její oči zahalené tajemstvím jí dávali to kouzlo, které tak miloval.
,,Tvrdil si že to nedopustíš. Proč teda tohle."
,,Přej si něco padá hvězda princezno."
[vytvořeno pro Open novella contest 2021]
Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem.
A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení.
Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?