1. kapitola

"Johano, vstavej! Přijdeš první den pozdě." volal táta z kuchyně. "No jo. Vždyť už jdu" zavolala jsem s hlavou zabořenou do polštáře. Rychle jsem si vzala černé kraťasi a bílé tílko, začala jsem si rozčesat vlasy, když jsem pochopila že to nepůjde, sáhla jsem jen po gumičce, hodila vlasy do gumičky a sešla dolů. Vzala jsem si ze stolu jablko a dala ho do tašky. Koukala jsem ještě jestli nenajdu nějakou zapomenutou učebnici, kterou bych náhodou potřebovala. Uvědomila jsem si že nemám čas okounět okolo a vyrazila jsem do školy.
Když jsem přiběhla do školy nikdo už na chodbách nebyl. Rychle jsem otevřela skříňku a vzala si zbylé sešity a pospíchala do učebny angličtiny. Ještě jsem si uklízela sluchátka, když do mně kdosi narazil. Učebnice se rozletěli po prázdné chodbě a já ležela na viníkovi nehody. Byl to krásný kluk, nikdy před tím jsem ho neviděla nebo jen nevšímala. Koukal se na mně "Ježiši promiň." Pomohl mi vstát a posbírat učebnice. Měl krásné modro-zelené oči, rovné,