Bryan celou dobu chtěl zpátky domů. K rodičům, milující přítelkyni, do bezpečí a tepla. Na místo, kde se nebude muset strachovat, odkud přiletí kulka, a bojovat o holý život.
Ale když se jeho přání konečně vyplní, nic není jako dřív. Neschopnost normálně fungovat, nutnost psychologa, každonoční zlé sny a prázdný dům - tak si svůj vytoužený návrat nepředstavoval.
I přes počáteční nechuť si uvědomuje, že občas se už ke starým známým věcem vrátit nemůžeme, pokud se nechceme zničit. A jedinou šancí, jak se zachránit, je začít znovu.
★ ★ ★
Příběh navazuje na moji povídku „Ale vždyť jsou Vánoce...", ovšem pochopíte jej i bez znalosti jejího obsahu.
★ Velký dík patří @Fifuska25 za betaci.
★ Příběh se dočkal pevné podoby, pro víc informací vizte poslední kapitolu. :)