Moje budoucnost
Jak si představuji moji vysněnou budoucnost? Nyní je pro mě prioritou úspěšně zakončit základní školu . Poté bych se chtěla dostat na střední školu v Benešově, kde bych studovala obor sociální pracovnice a studium zakončila promocí. Mým snem, již odmalička, je pracovat s dětma, a i když vím, že to není nijak zvlášť dobře placené místo , i přesto mě tato práce velmi láká. Dříve než budu připravená na rodinný život, ráda bych poznala více svět. Plánuji navštívit okolní státy, protože ovládám z malé části angličtinu a ruštinu, a poznat jejich památky a zvyky. Přála bych si podívat se někdy do Anglie a chvíli tam pobýt. Nějaký čas strávit v jižních zemích u moře, brigádně pracovat třeba jako servírka. Možná bych pak v cizí zemi chtěla i zůstat... Ale to je ta budoucnost, ta, nad kterou přemýšlíme třeba jen tak volně - zasněně.
V úvodu jsem zmínila sny snad každé ženy. A ani já nejsem jiná. Přála bych si mít zdravou a milující rodinu, svou vysněnou práci z dětmi můj budoucí manžel co bude svou práci dělat s nasazením a domů bude chodit stejně rád jako já.
Avšak nejvíce se těším na založení rodiny a na první narozeniny svého dítěte, jeho první krůčky, a to ať už po podlaze nebo v jeho životě. Těším se na společné prožití všech možných dětských radostí, na společné rodinné dovolené... Chci své děti dobře vychovat, dát jim dobrý příklad do života a pak s nimi prožívat jejich radosti i starosti.
Každý z nás vstupuje do života z jiného startovacího bodu a ne každému se to musí zamlouvat. Stejně jako Samuelovi, který si je ve svém vratkém životě jistý jen jednou věcí, na všechno je vždy sám, a tak to i zůstane. Nebo snad ne? A pokud by se přece jen nakonec našel někdo, kdo by chtěl jít životem s ním, nebude to všechno nakonec horší než být sám?