Chameleon

Maiju vyrůstá jen s matkou a otcem, v domě na předměstí Helsinek obklopeném lesy a jezery, v domě plném lásky a tance, v domě, kde nikdy nepřestane hrát gramofon swingové desky, kde matka nepřestává kouřit cigarety na dlouhých špičkách, zatímco sní o minulosti, o tom lepším světě plném gentlemanů a kvalitního vína.

To matka si ji vybojovala. Když už se zdálo, že je příliš pozdě na to mít děti. Silou svojí vůle, svými kouzly a tancem na břehu ledového jezera. Všechno je v pořádku, dokud celá rodina neodjede do Afriky. Možná za to může příliš silné slunce, příliš málo ticha, moc zářivých barev, možná za to může nepřizpůsobivost její matky, možná změna v chování jejího otce. Něco se stane, něco se stane v Africe, a když se po letech vrátí domů, Maiju už není tím malým bezstarostným dítětem.
Někoho hledá. Ale koho? A co se vlastně stalo v Africe?

Pár dní před svými osmnáctými narozeninami nechává Maiju prázdný a studený finský dům za sebou, opouští svoji matku a odjíždí do Stockholmu. Tam potkává Jonatana. Jejich příběh by mohl být obyčejným příběhem o první lásce, o hledání sama sebe v cizím městě, o snech, které je tak snadné mít, dokud si je nezačneme plnit. Jenomže Maiju je pořád přesvědčená, že je na vážné misi, že ten člověk z polaroidové fotky, co nosí všude sebou, je někdo, koho ztratila a koho určitě najde ve Stockholmu.

Do jaké míry se ale může čtenář na Maiju spolehnout?