„Ty si nepamatuješ, co jsi? Dovol mi ti osvěžit paměť: jsi nic. Nic neznamenáš, nikdy nebudeš milována. Zapamatuj si to." „Jste šílená." Přistoupila ke mně ještě blíž. Ostří mi přiložila k tváři: „Cože si máš pamatovat?" Dech se mi zarazil v hrdle. Cítila jsem ledové ostří, jak mi tlačí na kůži. „Buď tak milá a laskavá žena, jako byla tvoje maminka," vysoukala jsem ze sebe větu, kterou mi jednou řekl tatínek a neustále jsem jí měla na mysli. *** Malá osada plná tajemství, otec zlomený matčinou smrtí a jejich dcera, Elie, plná touhy po svobodě a snů o pravé lásce... ***