Dva světy

Tam, kde končí náš tak důvěrně známý svět, začíná jiný, smrtelníkům utajený. Je schovaný za iluzí. Tam se o lidském světe ví, ale ve světě lidí je ten druhý jen pohádkami pro děti. Jen řekněte svému známému, že jste šli na rande s vlkodlakem, na večeři s vílou nebo že váš nový soused je čaroděj. Asi si bude myslet, že jste si něčeho šlehli, zešíleli, že jste opilý... Prostě cokoliv, jen vám nebude věřit, že vy je vidíte, že existujou. Ale jen pár z nás ví, že ten svět existuje, není přístupný každému, protože ne každý dokáže vidět, všichni nemůžou mít dar. No a já jsem jeden z nich, mám v sobě krev Anděla, jsem nephilim a aby toho nebylo málo, jsem lovec stínů. To, že jsem jinej jsem zjistil až nedávno, žijí sice ve světe lidí, ale nejsem jeden z nich, nepatřím k nim. To je tak, když vyrůstáte s pěstouny a o rodičích vám nikdo nic neřekne. Autonehoda, zemřeli při autonehodě, to je vše, co jsem před třemi měsíci věděl. Teď ale vím, že byli lovci stínů.