Svázaná myslí

Prošla si v dětství peklem. Navštěvovala dětskou psycholožku. Její otčím ji zneužíval, bála se to říct své matce. Po smrti svého otce se uzavřela do sebe a z matkou už nikdy neměla vztah jako dřív. Nemá kamarádky, protože se bále, že by to někdo mohl zjistit a on by ji ublížil. Protože to je to, co ji pořád říkal. "Jestli cekneš, ublížím tobě i tvé mámě!" Brečela celé noci. Trpěla kvůli němu nespavostí a strachem, že za ni začne chodit i v noci, když bude zrovna spát a ublíží ji. Přede všemi se radši uzavřela a nikomu nedůvěřovala ani vlastnímu uvažování. Dokáže překonat trauma? Dokážou její myšlenky přemýšlet i nad štěstím? Odpustí někdy své matce, která si toho celé roky nevšimla a myslela si, že má trauma ze smrti svého otce? Dokáže se někomu svěřit? I kdyby jen psycholožce, které celé roky lže, že má trauma ze smrti?