Nevím jak dál

Samota. Strach. Zmatek. Tyto tři pocity pociťuji posledních pár let. Nemám nikoho. Jsem sama proti všem. Nemám rodinu, přátelé. Nikoho. Jsem sama proti světu zlých a nechutných lidí. Ptáte se proč? Proč jsem sama? Jsem jiná než ostatní. Jsem někdo koho se lidé bojí a utíkají před ním. Jsem někdo kdo se liší od ostatních. Jsem monstrum.
Narodila jsem se jako obyčejné dítě. Byla jsem normální do svých 15ti let. Měla jsem kamarády. Chodila jsem do školy. Měla jsem rodiče, teda jenom otce. Matka umřela při porodu. Jediné co vím je, že byla krásná a výjimečná. Měla jsem její fotku od táty. Nikdy jsem ji nemohla poznat. Nikdy nejistím jaké by to bylo mít matku. Ano měla jsem nevlastní macechu. Ale nesnášela jsem jí. A pořád ji nesnáším. Kvůli ní mě otec vyhodil z domu. Jenom tak mě vyhodil, protože ona o mě řekla, že jsem monstrum. Ano měla pravdu, jsem monstrum, ale nečekala jsem, že by mě mohl můj vlastní otec vyhodit. Nechápala jsem proč.
Už když jsem byla malá tak mi táta říkal,