HOPELESS

"Proč to děláte?" řekla zmateně a vystrašeně, přes všechny slzy co se jí draly z očí.
"Nemám nejmenší tušení, proč tohle dělám, ale naplňuje mě to štěstím" řekl a vycenil na ní své nažloutlé zuby.
"Jste zrůda!" vykřikla snažila se ze všech sil pohnout, ale byla moc vyčerpaná.
"Co si to řekla ty malá děvko?"
"Jste montrum!" snažila se znít silně, ale její hlas se na konci věty zlomil.
Začal se k ní přibližovat a pak už viděla jen tmu.