Roxy a Doktor

"Doktore," oslovím ho naléhavě. "Ještě jsi mi pořád neřekl, jak se jmenuje má rasa." Otočí se na židli a vstane. Tváří se tajemně. V místnosti je tma, motory jedou na úsporný režim. Přiblíží se ke mě a podívá se mi do očí. "Roxy, Vlčí krev je jen podtitul," řekne pomalu. "Jsi víc. Jsi vzácná. Dokonce ani nevím, jestli ještě někdo takový je." Doktor se zadívá někam za mě. "Vzpomínáš na náměstí? Jak jsme odletěli bez tebe?" kývnu hlavou. "Řekla jsi dvě naprosté pitomosti. Řekla jsi, že lidí jako ty je svět plný. A pak to s tím paralelním vesmírem. Protože ty jsi jedna z těch, co si podceňování nemůžou dovolit!" vykulím oči, jakmile mi to dojde. "Věděl jsi to? Věděl jsi, že ho dokážu zničit?" Doktor jen kývne hlavou. "Dělal jsem, jak jsem udivený, aby jsi nic nepoznala, ale bylo jen otázkou času, kdy se zeptáš." Oklepu se. Musím to vstřebat. Doktor se otočí, když se zeptám znovu. "Takže jak se jmenuje má rasa?" neotočí se zpět na mě, jen zamumlá: "Pro dnešek stačí, není zdravé tolik novinek." Ale já zavrtím hlavou. Myslela jsem, že počkám na jindy, ale téhle chvíle chci využít. "Doktore, co jsou zač Dalekové?"