Je suis un monstre // H.S. •POZASTAVENO•

„Blacková? Jseš to ty?" moc dobře jsem ten hlas poznala. Jen jsem protočila oči nad tou představou, že zrovná já mám takovou smůlu a on musí být to jedno procenta z milonu. Pomalu jsem se natočila na lavičce, abych mu mohla vidět do obličeje. Jenže přišel trapas, když stál hned u mě a jeho rozkrok byl ve výši mé hlavy. Okamžitě jsem si odsedla na druhou stranu lavičky. Zaslechla jsem jeho ironický smích a poté periferně zachytila jak si sedá vedle mě.
„Myslel jsem, že tě tu už neuvidím." opřel se zády o dřevo nabarvené na černo a lokty zapřel o hranu lavičky.
„Jsem tady na zájezdu ze školou," vysvětlila jsem. Nasadila jsem si slunečná brýle, protože sluníčko začalo opravdu hodně svítit a jeho paprsky pálily moje oči. Byli jsem potichu. Je to divný. Sedět vedle něj, potichu a bez výhružek našich otců.
„Vyrostla si." poznamenal a sjel mě pohledem od hlavy až k patě.
„Je to osm let Stylesi." poznamenala jsem a upravila si své dlouhé tmavě, skoro až černé, vlasy.

Mé 12 leté já se předem omlouvá za chyby, ale korekce se neplánuje...