Pošeptaly mi to světlušky

Můj život stál vždycky za prd a už jsem se i smířila s tím, že to takhle bude napořád.

Berenika Wajdová - to je mé jméno, jsem obyčejná patnáctiletá dívka z Brna.
Jediná věc, kterou bych se mohla trochu odlišovat jsou moje dlouhé, skoro až bílé vlasy, zářivě zelené oči a bledý, vyhublý obličej.

Nikdy jsem nebyla nějak odvážná a ani v těch nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že zrovna mně se život obrátí vzhůru nohama a budu se muset naučit, jak přežít v mnohem krutějším světě než je ten náš.