Jestli jste letadla, pak já jsem ponorka | hpff

25. prosince 1976, 14:30
V Justinově zimní zahradě

Sice ještě není konec roku, ale nikdy není moc brzo na předsevzetí, ne? Dávám si tedy předsevzetí, že tentokrát budu mít deník plný pozitivních myšlenek, veselých vzpomínek a celkově krásných věcí. Možná si na každou stránku nakreslím duhu a sluníčko. Z psaní mě vyrušil Nix, který se jako tajfun vřítil do zimní zahrady, až málem sejmul Justinovu výstavní palmu.

„Ségra, skvělá zpráva!" zahulákal. „Kluci dorazí na Silvestra! Všichni čtyři. No není to pecka?" dodal a odtančil pryč, přičemž ještě jednou drknul do chudáka palmy.

Nikdo se mě neptal, jestli chci do Bradavic. Nikdo se mě neptal, jestli chci najít Salazarův deník. A teď, stejně jako obvykle, se mě nikdo neptal, jestli si chci poslední dny roku kazit přítomností těch uslintaných blbečků. Vypadá to, že svoje předsevzetí poruším dřív, než se do něj budu mít šanci pustit. Šťastné a veselé, Poppy!

***

Po náročném podzimu, během kterého málem přišla o život, si Poppy přeje jediné - přežít zbytek šestého ročníku v klidu. Jenže to se lehce řekne, ale těžko udělá. Zvlášť když je Poppy magnet na problémy, a navíc má talent naštvat každého, kdo se kolem ní ochomýtne. Žabomyší války mezi ní a jejími spolubydlícími jsou úplné nic v porovnání s tím, co ji v druhém pololetí čeká.

Na začátku to byly jen sny - neustále se opakující noční můry plné hadů a podivných šeptavých zvuků. S těmi by se ještě dokázala vyrovnat. Když se do toho ale přidají hlasy v hlavě, je Poppy jasné, že tentokrát je v opravdovém maléru. Projevují se snad první příznaky její rozpolcené duše? A najde se v celých Bradavicích někdo, kdo ji dokáže zachránit před ní samotnou?

Druhý díl série Deníků Poppy O'Toolové přímo navazuje na knihu Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo.