Být tak dvěma netopýry: Life on the Murder Scene

Už jsem sledoval čtvrtý horor. Hlava mi z těch zděšených ženských ječáků začínala pomalu, ale jistě třeštit.

Každé mramorově bílé monstrum jsem porovnával s fotkou mého nového kamaráda. Mimořádně světlá pleť? Sedí. Tesáky? Ne, ale na rozdíl od většiny neměl špičáky ani v nejmenším obroušené. Odpor vůči česneku? Zatím nezjištěno.

Prásknul jsem sebou o rozdrbaný gauč v pokročilém stádiu rozkladu. Matné světlo černobílé obrazovky vrhalo po zdech míhající se kradmé stíny.

Už nějaký ten den jsem ho nemohl dostat z hlavy. I přes nedostatek důkazů jsem si byl skálopevně jistý, že je upír. A vizitku Gerard jsem mu nevěřil ani omylem. Krycí jméno. Stoprocentně. Bůhví, proč se tu tak najednou zjevil, ale hodlal jsem na to přijít.

Za promnutí znavených očí jsem se posadil. Zrovna jsem se natahoval pro mé huňaté papuče, ale v půli pohybu jsem se s šokem zarazil.

U horního rámu okna visel vzhůru nohama bledý obličej. Zpola jej zahalovaly vcelku dlouhé havraní vlasy. Byla to jeho tvář. A zírala přímo na mě.

~~~

Jednotvárné dny do osmnáctých narozenin utíkaly Frankovi doslova před očima. Jenže co se stane, když se mu do cesty připlete zlom jménem Gerard? Ani se mu nesnilo, že by ho tento cynický kluk se smyslem pro černý humor mohl nenávratně vtáhnout do světa vražedných upírů, pomstychtivých vlkodlaků, exorcistů v řadách učitelského sboru a velmi záhadných barevných pilulek.

Musí si vybrat; buďto pomůže zabít, nebo bude zabit sám. Bude ochoten Gerardovi pomoct v jeho nelehkém úkolu? Přežije vůbec přátelství s někým, jako je on? A co si počnou, když jim do programu vstoupí postava z minulosti, o které si Gerard myslel, že už ji nikdy neuvidí?