Lost soul

Jmenuji se Derek a nevím kde jsem .slyším syrény a auta ale nevidím nic .. zničeho nic se ozvalo ,, mám ho " vůbec nic jsem nechápal co se to děje snažím se říct ale mé ústa byla jak kdyby sešitá .. ,, nedýchá " a najednou na mně dávali hadičky s dýchácími přístroji ..vidím lidi v oranžové barvě ,, stratili jsme dalšího " ozvalo se a já divící se proč to vypusil z úst vždyť jsem tady a jsem živí ... Dereku !!!? Jsi to ty ?!pak příběhla ona ...její hlas bych poznal vždy byla to má žena se slzami v očích .. ptám se lasko co se to děje a ona jen tiše pláče na mé hrudi .. a já vidím pouze tmu .

Vidím světlo ... kde to jsem ?! Vypadá to tu podobně jak v nemocnici ale je tu jiný pach
Rozleťely se dveře a v tu se objevil vozík s lidským ťelem a štítkem s číslem 350 na palci .. a pak mi to došlo ! Ležím v márnici a mé číslo je 349 zemřel jsem 349 .. kolik nehod se to stává a co se stalo mně ?!

3 den ležím na vozíku nemohoucí usnout nebo se jen pohnout mne vytáčí ..začíná mi hrabat z toho jak tu kape kohoutek a já počítám každou kapku co spadne na zem ..

Najednou vrazí někdo do dveří pár lidí v bílém ... ,,349 !! Povídám 349!!" Říkám si to jsem já ! Co teď se mnou bude ? Příjde ke mne doktor a povídá nějakému chlapovi v černé košily ,,to je ten co spáchal tu sebevraždu jak se utopil v Rybníku "říkám si no tak záhada je vyřešena spáchal jsem sebevraždu i když o tom nevím ? Není to divny kdyz si pomatuji i mojí ženu vše ? Jen ne to jak jsem spáchal sebevraždu? Já na to přijdu ale myslim si že sebevražda to určitě nebyla

Dekuji z pozornost a doufám že se vám prvni kapitola líbila ❤️mohli by jste my dát vědět zda mám pokračovat dál ❤️taky se omlouvam za moje nedostatky češtiny v textu ❤️