I'm not melodramatic

„Ghostbure," pokusil se Tommy o klidný hlas. Pomalu natáhl ruce před sebe v uklidňujícím gestu, navzdory tomu, že byl od ducha i jeho největšího ohrožení příliš daleko. „Počítej do deseti. Počítej do deseti, Ghostbure. Do deseti. Jedna... Se mnou! Dva..."
„Jedna, dva," zopakovala po něm duše poslušně, se stále vyděšeným hlasem.
„Tři - my tady neumřeme - čtyři, pět - je to v pořádku, všechno je v pořádku - šest - mysli na svou modrou..."
„Sedm..."
A duch se náhle propadl do vzpomínky, ve které taky počítal. Kterou si nepamatoval, nebo minimálně ne, pokud o tom sám mohl rozhodovat. Počítal a pevný Wilburův hlas se rozléhal nad jezerem i dřevěnou lávkou na něm.

/nebo

TommyInnit a Ghostbur se vloupají do vězení s představou, že zabijí Dreama. Plán se zvrhne zcela podle kánonu. Ghostbur si při počítání krátce vzpomene na duel Tommyho a Dreama o nezávislost L'Manburgu. Dream splní své výhružky. Wilbur Soot je ze svého hraní solitaire v Limbu vyrušen přijíždějícím vlakem.