Snílek bez křídel/ maspen ff

!BXB!
!maspen = maxonxaspen!
----------------
Jeho bok se pomalým pohybem otřel o ten můj, načež jej na něj přímo natisknul a já tak mohl ucítit jeho teplý dech přímo ve své tváři, jeho vůně mne jakýmsi způsobem uklidňovala a mé tělo se přestalo pomalu třást pokušením, čímž zároveň zklidnilo i hlasité dýchání, které se mi dralo z otevřených úst. Dlouhý palec mi přejel po spodním rtu, nad čímž jsem pouze přivřel oči a zaposlouchal se do směsi našich výdechu, které se v krátké vzdálenosti linuly tichou chodbou osvícenou pouze světlem, které držel v druhé ruce.
,, Jen slepý by si nepovšimnul toho světla, "
Můj hlas se rozhodl přestat stávkovat a v tichosti jej upozornil na svícen osvicující naše tváře pro toho druhého, přestože jsme je znali oba dva zcela do puntíku.
,, Shh " Palcem mi zaklapl jemně čelisti k sobě a zamezil tak dalším slovům, která by se za jiných okolností vůči jeho způsobům ohradila, ale jelikož má hlava byla zcela paralyzována srdcem a jeho zeleným lesem v očích, tak se jeho vůli velmi snadno poddala.
,, O jakém světle to mluvíš, zlato? " Barva jeho hlasu se jak mírně zatemnila, ale také o dost hlesla, čímž akorát přispěl k jeho tajemnému výstupu, s nímž se už jen ozvalo jemné zafoukání proti žlutému plamínku svíčky a tak nám dočasně daly sbohem poslední střípky světla.
,, Jsme tady jen ty a já.. "
Náhle jsem jeho tvář sice neviděl, ale za to jsem plně mohl cítit to, čemu doteď brala veškerou pozornost jeho tvář, statné a silné tělo přímo na tom mém, jak se na něj jemně mačká a jak po něm pomalu přejíždí jedna dlaň přímo na uzší pas mé osoby. Pomalu jej uchopí a mé o oči naposledy párkrát zamrkají, než vyhlásí stávku a pomalu se zavřou, stejně tak, jak tak před chvílí učinil můj mozek. Má pravdu. Jako vždy. Jsem tady jen já, on a temná rouška zahalující naše těla