Všechno bylo jako kdyby se zastavil čas. Spatřila jsem v koutě uličky sedět dívku, která měla krásné dlouhé černé havraní vlasy. Něco mi, ale způsobovalo to, že mi vřela krev v žilách. Něco na tom nebylo úplně v pořádku. Když jsem přišla blíže slyšela jsem pláč. Když už jsem byla dostatečně blízko, zatroubilo auto a já se leknutím otočila tím směrem. V tu chvíli když jsem se na brečící dívenku chtěla podívat znova, už zde neseděla. Nebyla nikde poblíž. Zmizela.