Dědictví

Malé úlomky skla se mi zabodávaly do prstů a já cítila, jak mi z rukou odkapává kapička po kapce rudá krev. Uchechtla jsem se a nemohla uvěřit té neuvěřitelné ironii osudu. ,,Ty vole .." ulevila jsem si a pomalu jsem se začala zvedat ze země pokryté drobnými kamínky. ,,Tak to asi nevyšlo." zkonstatovala jsem s jistou dávkou sarkasmu v hlase a rozesmála jsem se, ten přidušený smích se linul po celém nádvoří...Nebo spíš po něčem, co připomínalo nádvoří...tak dvacet minut zpátky.