Jednoho dne se zaklonil a všiml si něčeho, čeho si nikdy předtím nevšiml. Strop byl prosklený. Rudá světla slábla. Nedokázal to popsat - zkrátka jen postupně nebyla tak krvavá jako dříve. Jednoho dne se objevilo denní světlo. Měnilo se tak, jak mělo. Ráno a večer ho zalévalo sytě oranžovou a zlatou, přes den nechávalo na betonu bíložluté skvrnky a on si jimi nechával hřát zjizvené tváře, mrkal do slunce, aby kolem něj tancovaly mžitky. Lehal si na záda a pozoroval hvězdy. Ghostburovi se poprvé v hrudi pohnulo něco, co by se snad dalo nazývat štěstím. /nebo S příchodem Ghostbura do Limba se ze stanice metra stává mnohem krásnější místo.
1 part