Elizabeth // on the run

Chtěla jsem už jít pryč, ale zarazila jsem se a prohlížela si sama sebe v zrcadle. Připadala jsem si tak jiná a zvláštní, ale zároveň tak neoriginální. Bylo mi jasné, že i když teď působím nad věcí, až bude po všem, budu na tom špatně. Stála jsem tam a prohlížela si každý detail svého obličeje. Teď už černé vlasy, modré, trochu žluté oči, malý, trochu pihatý nos. Nikdo v mém životě, kromě Danta a rodičů nevěděli, že moje přírodní vlasy jsou černý. Bylo podstatě zbytečné mě barvit, ale Clare to nevěděla, proto jsem jí nechala mi vlasy obarvit. Styděla jsem se za ně, a proto jsem si je často barvila na hnědo, hodně často, skoro každých čtrnáct dní. Ale teď když jsem se viděla ostříhaná po ramena, zpátky s černou už to nebyla Emily, byla to jiná holka, ta, kterou si nikdo nepamatuje: „Elizabeth..." Usmála jsem se sama na sebe. Nechtěla jsem se vrátit zpátky, Emily si na světě užila dost, ale tohle jméno mi nepatří.....