Zdravím!
Máme tu říjen a někteří z vás možná už vědí, co to znamená.
Ano. Knížka s hrozným názvem je zpátky.
Pro info raději zopakuji/zformuluji nějaká ta pravidla:
Jedná se o psací výzvu, při níž si předem sepíšu seznam témat, pro každý den října jeden, a poté podle něj postupuji. Zní to snadně, s mou prokrastinací je to těžké jako... Hodně těžké. Cílem je napsat třicet jedna krátkých povídek, útržků příběhů, básniček či jiných literárních útvarů libovolné formy, druhu a žánru podle daného tématu. Inspirace je možná v jakémkoliv množství; literární útvar by se tématu měl aspoň okrajově dotýkat. Zmínit jeho název není nutné. Není nutné psát každý den, lze to provádět i "na dluh". (Jedině tak jsem tohle loni neprojela, věřte mi. A projet vlastní výzvu... Uff.)
Psát můžete i vy, budete-li chtít, jen kdyžtak zmiňte, že jsem autorem témat. A dejte mi vědět, ráda se podívám na vaše díla. Případná.
Inspirovala jsem se celosvětovou (... myslím) výzvou Inktober. Loni mě jiné jméno nenapadlo ( Tumblr jsem si založila až letos, takže na název "tvoříjen" - netuším, kdo s ním přišel první, moc se omlouvám, je skvělý - jsem narazila až nějakou dobu po dokončení téhle knížky) a já myslím, že pokračovat se stejným bude mít takovou... tradici. A hlavně se můžeme všichni společně tlemit mým - zdůrazňuji tehdejším - pojmenovávacím dovednostem.
To jméno je každopádně tabu. Mám špatné tušení, že by mne fyzicky bolelo, kdybych ho ještě jednou byla nucena napsat, takže... ho psát nebudu.
Moc se to vleče. Končím.
Mír.
Sidonie Anna Novotná se konečně vzepřela rodinně, žádná škola v Americe. Teď pracuje v zoo, kde nikdo nezná její pravou identitu. Doma si myslí, že studuje, ale ona už chce žít svůj život. Dlouhých deset let si nese následky něčeho co její rodina zavinila, ale bolestná minulost jí zároveň pomáhá lépe chápat druhé. Musí se spolehnout jen sama na sebe, ale možná už i její osamělý život končí. Chovatel plazů jí ze začátku nemá rád, ale ona to nevzdává, možná další její tajemství, které má, je dokáže spojit dohromady. Doktor Adam Hruška pracuje v zoo roky, když jeho rodiče zemřeli prošel Afghánistánem a od té doby nemá lidi rád. Straní se kolegů a vychází jen se svým dědou a pár přáteli z minulosti. Nechce vztah, kvůli své nemoci a zážitkům z války. Miluje svou práci a to mu stačí. Nová ošetřovatelka ho nezajímá, ale postupem času si jí oblíbí. Nemůže jí však zničit život a tak se od ní snaží držet dál. Zároveň má, ale občas pocit jako by ho znala lépe než kdokoliv jiný. Teď je na čase, aby dva lidé s bolestným osudem našli štěstí.