On byl hradecká smažka, ona holka, kterou nikdo nepochopil. V září se poprvé potkali na nové škole a byla to láska na první pohled, ale ani jeden z nich si to neuvědomil, dokud nejeli v zimě na lyžák.
V tu chvíli nastalo mezi námi ticho. Slyšela jsem jak mu hlasitě tluče srdce. Byla pravá chvíle si o něj beznadějně opřít hlavu ale tentokrát mě něco táhlo na druhou stranu. Oknem prosvítalo pár posledních zlatých paprsků slunce. Jeho oči byly hluboký, jakoby se mi snažil prokouknout do duše, do srdce, během toho se mu ale blištili, něco jako odrazy paprsků na jezeře. Jen málokdy nedokážu popsat emoce co kolem nás poletují. Bez špetky humoru ke mě sklonil hlavu a do ucha mi zašeptal:
„ To že jsem tvůj učitel se nezmění, ale ostatní by klidně mohlo..."