Kde to všechno začalo..

Ne každý vztah je krásný, plný srdíčkek, polibků a vzájemného pochopení. To, co vidí ostatní, je třeba jen chvíle toho vzájemného času kterou můžeme strávit spolu. Vidí nás jako dva šťastné lidi kteří jsou zamilovaní až po uši. Ale co nevidí je, že se za chvíli rozloučíme. Že žijeme pro tyhle okamžiky kdy se můžeme obejmout a políbit, držet za ruce.. Ale přitom vědět že je to dnes naposledy. Cítíme tu bolest, ale snažíme se jí skrývat úsměvy, zatímco se nám do očí tlačí slzy. Hrajeme své role - chceme si urvat ještě ten maličký kousek štěstí a času. Tak vzácného, jenže vteřiny plynou rychleji a rychleji a prokluzují nám mezi prsty. A pak nastane odloučení. Rty jsou tak teplé, tak měkké a sladké. Proč si to uvědomíme vždy až na konci? A stejně pak cítíme jen chlad. Necítíme to teplo, tu vřelost a lásku. Cítíme jen prázdnotu.. Pomalu nás sžírá a mění. Vzpomínky blednou a myšlenky jsou pohlceny, už není cesty zpět. Náš plamen pohasíná, chybí ten kdo ho opět rozdmýchá, ten kdo dokáže znova najít tu malou jiskru a my konečně najdeme světlo ve své temnotě.
A o tom je láska.

Povídka o tom že za lásku se musí bojovat. O příjmutí sám sebe i toho druhého a o šancích které život jen tak nedává.