Lesní básně
- Reads 136
- Votes 1
- Parts 8
MatureOngoing
Last published Sun, Nov 7, 2021
Při toulkách lesem skládal jsem Lesní básně. Naleznete v nich osobní zpověď, prostou fascinaci, humorné anekdoty a především opojnou vůni houští a strání, kam se uchylují jen ti, kteří zde dokáží nalézt potěšení ze samoty a zvrhlou lásku k nevšedním shledáním.
All Rights Reserved
Join the largest storytelling communityGet personalized story recommendations, save your favourites to your library, and comment and vote to grow your community.
You may also like
Fialová mlha
Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.
Deníček zlomeného kluka:,(
totalni kravina, ale je to legendarni takze to sem musim napsat 😭 predem upozornuji že je to na vlastni nebezpeci 10.12. 21-
Básně a balady část 2.
Básně a balady Kontinentu z připravované sbírky - Hlas oceli a strun. *** Můj první pokus o básně a balady
Srdce Zkažená
Vím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
Citáty (Dokončeno)
Láska a Bolest dvě slova Jeden člověk. Člověk může mít rád hodně lidí ale pouze jednoho člověka může opravdu milovat. Cover by: BeeBee_Princess
zlámaný žebra - poezie
učím se dýchat, ale vzduch má ostrý hrany... pět měsíců, mnoho pátků, nekonečno nádechů. tohle je sbírka o hledání bezpečného místa ve světě, který se točí příliš rychle, o tom jak přepsat strach ve vlastní hlavě a jak se naučit stát, i když se podlaha hýbe. pro všechny, kdo se bojí zdí, ale učí se otevírat dveře.Complete
KRABIČKA ✷ sbírka pocitů
jednou jsi přes krabičku potkal jednu holku a ta ti řekla, že být drak a chrlit oheň je oukej... • první díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָ předzpěv, dvojverší~Complete
Verše trochu suše ;)
Píšu a čtu básně ta slova jsou tak jasné. Vyjádřím tím pocity své, Ty pak nebudou tak zlé. Tak krutý ten život je, potom každý zemřít chce. Já už to tu nedávám, proto sprostě nadávám. Jsem smutná a brečet chci a domů rychle odejít. Nic tady mě nedrží, jsem jen velkou přítěží...
Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.
More detailsContent Guidelines