tichá sdělení
- Reads 23
- Votes 0
- Parts 5
Ongoing
Last published Tue, Mar 14, 2023
Zde píšu své básně, někdy veselé jindy smutné. Z pohledu těch co jsou ztraceni i těch jež nechávají ztrácet. Občas je tam slepá láska někdy promlouvá až do samého srdce. Jednou koroptev jindy vážka. To všechno jsou útržky mé duše.
All Rights Reserved
Join the largest storytelling communityGet personalized story recommendations, save your favourites to your library, and comment and vote to grow your community.
You may also like
zlámaný žebra - poezie
učím se dýchat, ale vzduch má ostrý hrany... pět měsíců, mnoho pátků, nekonečno nádechů. tohle je sbírka o hledání bezpečného místa ve světě, který se točí příliš rychle, o tom jak přepsat strach ve vlastní hlavě a jak se naučit stát, i když se podlaha hýbe. pro všechny, kdo se bojí zdí, ale učí se otevírat dveře.Complete
Fialová mlha
Svléknu ze sebe pravdu, odložím ji vedle postele jako starou košili s vůní někoho, kdo už není v mém životě. Zanechám tu moje světlo i tmu. Moji mlhu.
Citáty (Dokončeno)
Láska a Bolest dvě slova Jeden člověk. Člověk může mít rád hodně lidí ale pouze jednoho člověka může opravdu milovat. Cover by: BeeBee_Princess
KRABIČKA ✷ sbírka pocitů
jednou jsi přes krabičku potkal jednu holku a ta ti řekla, že být drak a chrlit oheň je oukej... • první díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָ předzpěv, dvojverší~Complete
Srdce Zkažená
Vím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
To, co jsem nikdy neřekla nahlas
Seznam mých myšlenek a dopisů, které marně čekají, až budou odeslány:) Řekla bych, že main téma bude láska - věc, která mě pronásleduje a straší neustále
When I cry
Několik básní, ve kterých vyjadřuji své pocity.
Verše trochu suše ;)
Píšu a čtu básně ta slova jsou tak jasné. Vyjádřím tím pocity své, Ty pak nebudou tak zlé. Tak krutý ten život je, potom každý zemřít chce. Já už to tu nedávám, proto sprostě nadávám. Jsem smutná a brečet chci a domů rychle odejít. Nic tady mě nedrží, jsem jen velkou přítěží...
učím se dýchat, ale vzduch má ostrý hrany... pět měsíců, mnoho pátků, nekonečno nádechů. tohle je sbírka o hledání bezpečného místa ve světě, který se točí příliš rychle, o tom jak přepsat strach ve vlastní hlavě a jak se naučit stát, i když se podlaha hýbe. pro všechny, kdo se bojí zdí, ale učí se otevírat dveře.
More detailsContent Guidelines